Je v dnešní době možné, aby Evropané překonali své rozdíly (etnicitu, národnost) a žili jako jeden „národ“ s tím, že by se podařilo zachovat principy demokracie?
Trocha pojmů na rozehřátí
Začněme tím, co vlastně etnicita, národnost (která se za etnicitu mnohdy zaměňuje) a národ jsou. Etnicita označuje skupinu lidí, která má společný kulturní původ a dědictví (mezi další aspekty etnicity patří mimo jiné i rasa). Národnost je zase vztah mezi osobou a státem, ke kterému daná osoba patří. Jako národ se chápe skupina lidí, kteří sdílí stejnou národnost.
Motiv, který se napříč dějinami objevuje opakovaně
Snaha o sjednocení Evropy se v průběhu dějin objevila už několikrát, počínaje Římskou říší, Franskou říši za Karla Velikého, Svatou říší římskou nebo (současnou, dosud setrvávající) Evropskou unií. I přesto, že většina ze zmíněných snah už zanikla, tak každá za sebou zanechala něco, co ovlivňuje snahy nynější. Římská říše za sebou zanechala koncept jakési politické jednoty, doba Karla Velikého za sebou zanechala myšlenku sjednocené Evropy (už přes 60 let se v Cáchách, tedy centra říše Karla Velikého, předává tzv. Cena Karla Velikého – cena je udělována lidem, kteří se podíleli na prosazení myšlenek a ideálů, na kterých je Evropská unie založena), kterou zase Svatá říše římská udržela při životě. Z Evropské unie se stává první krok k tomu, jak této myšlenky sjednocení dosáhnout.
Jak vládnout?
Sjednocení státu a forma vlády (v tomto případě nad všemi státy Evropy) jsou v našem případě dva navzájem propojené koncepty. Forma vlády se dělí podle toho, kdo se (laicky řečeno) podílí na vládě – dělí se na autokracie (vláda jedince, převládá v totalitách) a demokracie (neboli vláda lidu). Další dělení spočívá ve formě státu, konkrétně podle toho, kdo tam panuje. Buď v daném státě vládne jedinec (panovník), jehož nástupce se volí dědičně – tedy monarchie, zvolený zástupce lidu (neboli prezident) – tedy republika anebo tam vládne „vykonavatel“ boží vůle – to se pak označuje jako teokracie.
Typologií monarchie se mimo jiné zabývali 2 hlavní představitelé teorie společenské smlouvy (teorie, která tvrdí, že stát vznikl na základě smlouvy mezi lidem a vybraným panovníkem) – řeč je tu o Angličanech Johnu Lockovi a Thomasi Hobbesovi. Locke zastává názor, že pokud panovník nebude jednat v rozsahu smlouvy, tak má lid právo ho svrhnout (na této myšlence je založena konstituční monarchie).
Naproti tomu tu byl Hobbes, který coby jako svědek takové snahy o svržení zastává názor, že má panovník za pomoci jakýchkoliv prostředků zabránit anarchii – jeho pojetí ve své podstatě reprezentuje absolutní monarchii a totalitní režimy.
Celý tento koncept je složitý k pochopení, už jen proto, že závisí na mnoha aspektech. Co má vlastně takové „sjednocení“ představovat? Měly by státy vlastní autonomii nebo by byly spravovány jako jeden stát (byl by tu „jeden vládce“ nebo by rozhodovalo více lidí)? Převládal by „jeden univerzální jazyk“ nebo by v tomto směru zůstalo vše při starém? Dokázali by lidé překonat své kulturní rozdíly? Mezi jednu z nejreálnějších možností patří jistá idea „Spojených států evropských“, kdy by Evropa byla sjednocená na podobném principu jako USA. S touto myšlenkou přišel jako první George Washington, v budoucnu na něj navázal Winston Churchill, který po 2. světové válce jejich vytvoření navrhl.
Závěr
Snahy o sjednocení Evropy trvají už celá staletí, však nejblíže k tomu máme teď. Dovolím si tvrdit, že v dnešní době, která prosazuje liberalitu a toleranci, by určitě bylo možné, aby lidé překonali své rozdíly a dokázali spolu žít jako jeden národ.
